Chaos

Život je chaosem eventualit možných záměn, ve kterých si nemůžeme být jisti jistou skutečností.

A kde pravda je? Chaos je v podstatě jen nelogickým vyústěním negativně zjištěného.

  Co se tímto výrokem myslí? Tak jen pro představu:

  • „Znám vodníka, ale toho co zachraňuje lidi, ale nikdo mi to nevěří“
  • „Znám oheň, ale ten chladí, mám pokračovat?“
  • „Já znám led, ale ten pálí“
  • Znám dobré lidi, ale ti vraždí“
  • Znám zemi, ale není to planeta“

Tak, kdo mi ještě věří?

  • Kdo počítá třeba pozpátku?
  • Znám bílou, ale je černá, a stejně mám nejraději sladké citróny
  • Znám světlo, ale je černé, a nesnáším černý sníh a přitom i negativ je vlastně pozitivní
  • Známe známé, ale nevíme o nich nic.
  • Jaké vlastně známe lidi nebo skutečnosti?
  • Znám vraha, a on lidi chrání, ale nikdo o tom neví.

Takže výrok záměn není v lidském měřítku brán v potas je-li to výrok pravdivý. Je-li vůbec. A není to žádná lež/neboli fejk. Nicméně ponecháme lidi v tezích, že věci jsou tak, jak je znají. Proč vnášet chaos do jejich myšlení, hlavně že láska je nenávist a nenávist je láska, nebo jsem blázen, ale jsem-li já on, kdo je ten druhý? Nebo on je první a já ten druhý?

Já prostě nechci znát jen výrok ne/pravdivý, počkám, až budu vědět. I když je lépe prý nevědět.

Paradox

Život je chaosem v eventualitách možných záměn, ve kterých si nemůžeme být jisti skutečností.

Co tím je míněno?  Je pravdou, že pravda je skutečným výrokem, ale někdy i obráceného významu.

A co, a kde pravda tedy je?  Je v podstatě jen nelogickým vyústěním zjištěného? Kde je pak logika?

Tyto  a mnohé další otázky mi vyvstanou v mysli, lepěji na mysli, když na to tak myslím.

  Co se tímto výrokem myslí? Sám nevím, a mám o tom psát?

Stručný příklad:

V restauraci si objednám řízek s bramborem, a oni mi přinesou klobásu s rýží. Koukám a říkám: „ ale já chtěl řízek s bramborem, tak proč něco jiného? Máte to napsané i v menu Vašeho jídelního lístku.“ Odpověď šokuje, ale neměla by nás při znalostech paradoxního chaosu, vůbec překvapit. „ Pane, takhle se u nás vaří, dle majitele, a to je náš recept. Nikdo si tu doteď nestěžoval, všichni to tady ví, tak nepruďte.“

A přátelé, tento příběh je pravdivý, zažil jsem jej v restauraci v Sázavě.

Takže opakuji, výrok záměny není v lidském měřítku brán v potas je-li to výrok pravdivý, a jsme-li si pravdou jisti. A co jsme se pravdivých výroků naučili. Je-li však výrok nepravdivý, ač se tváří jako pravdivý, tak jsme, slušně napsáno, v prčicích.  Naučili jsme se co je voda, a při požádání, jak praví arabské přísloví, se mnohde může stát, že vám namísto vody, podají chléb. Víme co víme, jen to občas zaměníme, to je celé, ne? Je to tak jednoduché. Tak se prostě nedivme, že je to jiné, než to má být.

Takže stručně řečeno je-li výrok pravdivý a přitom víme, že je zvrácený, pak si nemůžeme být jistí skutečností.   Nicméně ponechme lidi v tezích, že věci jsou tak, jak je znají. Proč vnášet chaos do jejich hlav, do jejich myšlení, hlavně že se ví pořád, že láska je nenávist a nenávist je láska, a dokola.

Nicméně zkraťme tuto chvíli naše ev. nevědění, a řekněme si, proč jsme se tu sešli? No abychom přesně poznali pravdivý výrok, který je dnes v našich vědění, a mohli jej rozpoznat od nepravdivého. No a tím, že my po tomto přečtení už víme pravdu, a druzí ještě ne, máme vlastně poznávací náskok.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *