Jak jsem vládnul Česku.

Ani jsem se nenadál a stal jsem se první z Čechů. Tolik jsem po tom toužil. Tolik jsem o to stál. Tolik sil mne to stálo! A teď! Teď jsem na konci jedné cesty. A co mne čeká na začátku druhé?  

Ráno vstávám, vím, že jsem vlastně superhyper-politik tzv. SHP. Ten co si ví se vším rady, všechno musí vyřešit, všemu musí rozumět, musí mluvit cizokrajnými jazyky a to jen proto, aby ho národ miloval. Přijdou-li jedni, vyhovím, Přijdou-li druzí, nevyhovím a to podle volby, padni komu padni.

Občas vím, že musím říci něco chytrého, abych potěšil. Občas musím vypadat jako správný tvrďák. Občas se nedá vyhovět všem, tak aspoň těm co si to zaslouží. Měl bych na toto téma zavést jiný mechanismus, něco jako pravidla, abych mohl jen podepisovat a oni se podle nich řídili.

Dnes je situace opravdu napjatá, dcery se chtějí vdávat a já nemám ženichy. Potřeboval bych nějaké sehnat a to rychle, než mi zůstanou na ocet. Věno pro ně mám, tři kozy a tři koně. Šatů nepočítaně. Dokonce kostěné šperky mi zhotovili a pár hliněných hrnců se tu dá také sehnat. Tak už, aby nějací přišli nebo pro ně mám poslat?

Také má dopoledne přijít delegace k řešení zemědělské otázky. Není čím sít. Není čím orat. Loni bylo sucho, předloni moc pršelo. Asi to přenechám někomu, kdo tomu víc rozumí. Jak mám předvídat? Co vymyslet dotace? Ale kde vzít a nekrást?

Copak jsem věštec, kdybych tak uměl poručit, větru, dešti. To by bylo!

Koukám na listinu, co tu chce Šárka? Není to ta bojovnice za rovnost mezi muži a ženami? Aby mi tak teď tady udělala nějaký problém,  Nejsem na válku zrovna připraven. Když bude nejhůře spojím se s kdekým, jen abych ženám zchladil hlavu. Copak neví kam patří? Navíc mi dochází, že se nemám čím a s s kým bránit. To je zapeklitá záležitost.

Také bych měl něco pojíst, jenže prý je tu problém, lovci říkají, že už tu kolem není žádná zvěř! Voda prý vysychá. Rostliny nerostou. Lidé slábnou, nemají co jíst. Je na čase, abychom z těhle končin vypadli. To je, ale už opravdu otázka hodná SHP. No nechám to uzrát, musím se poradit. No jo, ale s kým?

Koukám odpoledne mají přijít ještě kvůli rozšiřujícím se zarděnkám, sice nevím proč za mnou, ale asi tu nikdo jiný není. Asi je na čase vytvořit nějaké zdravotnictví, které by těmto chudákům sloužilo. Nemocní si zaslouží se uzdravit, aby byli platní členové řádu. Je zapotřebí každé ruky, každé hlavy. Kdyby vlastně nebyli, komu bych vládnul? Tak to musím vyřešit.

Ale, ale, ale. Tady čtu, svaz baráčníků, co tu chtějí? Proslýchá se, že už je nebaví žít a bydlet ve stanech, jako by na tom bylo něco špatného. Ale prosím, proti gustu, žádný dišputát. Všechno je dobrý pro můj stát. Začnou-li stavět roztočí kolotoč spotřeby stavebního materiálu a pracovních sil. To bude heslo pro tento stát.  „Ať vzkvétá,  a ať se mají všichni lépe!“.  To mne pak budou všichni milovat a ze mne se stane KRÁL! Největší KRÁL! To je, proč stojí za to žít.

Crrrr! Crrr! Bože, to je rámusu. Ježiši, tak to byl jenom sen. To je teda smůla. Musím vstát a jít do práce. To zase bude den,  už to vidím, zemědělci mi vysypou kuřata přímo před hrad, vojáci potřebují jen pár miliard, ženy nechtějí pracovat ve zdravotnictví, to tam půjdou muži, nebo co?  Politici se budou zase předhánět před voliči v průšvihách, pojišťovny nebudou léčit zarděnky, nemají léky. V nejlepším nebudeme děti očkovat, máme vakcínu ale ne zákon, který bude platit až všichni zemrou.  Stavaři . . . .

Zemědělci . . .  Učitelé. . . .   Kriste pane, kdybych byl tak zase praotec Čech, to by bylo! Skoro žádné starosti, jen zábava a samé lovy, a žádné miliardy . . .  

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *