Chybu za chybou, spřádám s myšlenkou…

napětí naděje, v níž se nic neděje

rozvernost pocitů, v práznosti partitur

Tak už v tom zas lítám, když nesmysly Ti říkám

a vyhřeznuté vědomí, už se ničím nezlomí

poznalo svět, a nechtělo zpět

Zkoumání ohně, co chtěl jsem zažehnout v tobě

udusilo mé 100x nic

Bláhový člověk, když věří sám sobě

diagonály příček, chtěly jen o tom křičet

že už v tom zas lítám, když očima Tě svlíkám

žádná cesta není rovná, ať jdeš hned bez prodlení

či vůbec nevyjdeš

hrot tužky, neplní tužby

hybnost jazyka, ti nic neříká

i bod srdečního varu, je pro tebe jen změna tvaru

a co dál?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *