Život se nám stává čím dál více komplikovanější. Nejen zvláštní výroky politiků společně s výroky soudců nám dnes výrazně komplikují život. Ovšem nejhorší výroky nepochopitelných významů nenajdeme jen v zákonech, ale najdeme je, ale i tam kde skutečně jsou „jakoby“ praktické, tj. : Předpisy. Návody. Směrnice. Pokyny. Pravidla. aj. . Ze všech se něco dozvíme, avšak praktické použití je nicotné, protože výrok je takřka vždy nezapamatovatelný.  Existuje však mnoho pomůcek, které nám je pomáhají překonávat ba co víc uvést je do stavu zapamatování. Říká se jim mnemotechnické.

Bloudím životem přes padesát let a přes všechny léta, kdy jsem se pyšnil, kolik věcí si pamatuji, kolik věcí umím pojmenovat, jak dobře umím počítat dvojciferná čísla atd. atd., jsem najednou dospěl k létům, kdy najednou zjišťuji, že si nic nepamatuji nebo lépěji čím dál méně. Onehdy jsem si udělal malý test mé paměti a hle ono to tak špatné nebylo, tak jsem přemýšlel v čem je chyba. Porozhlédl jsem se a zjistil, že to nejspíše bude nárůstem informací, které dnes potřebuji k životu.  

Tak jsem si do paměti zavedl, jako kdysi před lety, když jsem byl mlád, mnemotechnické pomůcky. Známe je všichni, některé jsou skryté, a některé si budeme muset vytvořit, abychom mohli v téhle přetechnizované době přežít.  Ovšem, abychom mohli všichni lépe žíti musíme mnemotechnické pomůcky míti. Tak všechny co mají problémy s pamětí nabízím, zvolme si systém pomůcek, které nám usnadní život, lépe a stručněji vystihnou význam výroku, který nám naopak tak někdy komplikuje život, že nám na to nestačí ani naše paměť ba ani vlastní logická úvaha.  Učiňme život zase lepší a srozumitelnější. A tak mnemotechnizací vstříc jednodušším výrokům. 

Mnoho pomůcek, které známe, mají již tak vžité návyky, že je vnímáme jako samozřejmé. Jde o používání veškerých značek na silnicích, jako zastav, odboč, nejezdi tam a tam, jeď pomalu atd. Jindy si pomáháme v restauracích, kdy dáváme najevo, že si číšník může odnést náš talíř. trefíme-li na záchod, pak panenka nám řekne, kam my muži nesmíme. Na ulici pomáháme lidem s bílou hůlkou. Na kotnících rukou si počítáme měsíce. Do konkávy kávu nenaleješ, tvrdí matematici. Dokonce psaní čísel nám usnadní rychlejší pochopení hodnoty, než kdybychom si částku měli přečíst. Na lodích mají vlajkové systémy. pro desítky činností. Na starých lodích se povely pískaly. Za první republiky se ulice směrem k druhé vesnici označovaly názvem oné vesnice, aby cizinec věděl kam, jak prosté a jednoduché. Kolikráte z grimasy lidské tváře pochopíme oč kráčí, jak smutné, ale praktické. Z ukázky ruky na druhého člověka zjistíme co si o vás myslí, pakliže si nesplete palec s prostředníkem. 

A jsme opět u toho, mi si uděláme pomůcky a někdo je splete. Takže zvolme takové, aby si je nikdo nepopletl. Jeden můj známý zná několik čínských znaků z 80 tis. a tvrdí, že jsou jasné, tudíž srozumitelné a tak nezaměnitelné. My máme 80 tis. zákonů, a bohužel pro nás mnohdy nesrozumitelné. 

Volám tudíž po zavedením ikonek, tedy jasných značek kde bychom mohli dosáhnout nejen srozumitelnosti, ale hlavně si nebudeme muset všechno pamatovat. Navíc se nám možná vrátí paměť a nebudeme ZAPOMÍNAT!  

P.S. Stačilo by mi, kdyby na etiketě šampónu byly zobrazeny ruce nebo hlava popř. celé tělo, a já bych se nemusel prokousávat domácím překladačem, co mi to vlastně prodali. Hlavně platnost by byla celosvětová! Jediným problémem, který zde vyvstává je ten, že se je musíme nejdříve naučit. Ale o učení zase jindy, ano?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *