Zahájení hry:

muž přichází na jeviště, kouká do něj a spustí:

“ Tak co hovada, co čumíte tak blbě? Se aspoň usmějte, ne? – a kývá hlavou směrem do hlediště… „ Koukám, že máte nová vrata“, pokračuje v hovoru.

Přibíhá kdosi, ale celý  v černém, má na prsou písmena “ UI „, sklání se nad mužem, šeptá mu cosi do ucha, a pak odchází….

Muž zděšeně vykulí oči:

“ Ježiši Kriste, tak to já se vám musím omluvit, já měl dnes na programu návštěvu v kravíně u krav a bejků, ale tady jak koukám, ano, ano, opravdu tu žádné krávy ani voly nevidím.“. „Vidím, co vidím, takže znova.“

„ Dobrý večer přemilé dámy a přemilovaní pánové, předstupuji před Vás a přes počáteční chybku, vás Vítám na představení, kde předpokládám, že mám přeci jen především ono přehrát a hlavně nepřáhřát čili líp jen přepepřit a nepřesolit. Představuji si, že přistupuji před vás s představou, kde jak doufám, se já překonám, a vy se budete chovat lépěji, než ony krávy a voli. Krávy, když začnu hrát, totiž po celé představení ani nezabučí a voli vůbec neotevřou zobák. Víme? Rád pak přenechám svou roli. Víte já, když Přemýšlím, tak přemítám o přeměně zvířat v lidi a představte si, že tomu tak je, že tato přeměna nám lidem prospěla. Teda, aspoň některým. Víte ale co mám na zvířatech, pořád strašně rád, a co je od nás dnes hodně odlišuje? No přece oni vůbec nenosí mobily, a tudíž přepokládám, spíše mám představu, že tady mezi námi není nutné, předem upozorňovat na ztlumení.“ Proto přijměte mé předpoděkování.

„ Takže naposledy, ještě jednou, vítám Vás na dnešním večeru, kde zásadní téma hry bude : Umělá inteligence mezi námi, a s námi“, tady se odmlčí a zírá chvíli do hlediště.

Opět přibíhá kdosi v černém, co má na prsou písmena “ UI „, sklání se nad mužem, šeptá mu cosi do ucha, a pak opět odchází.

Muž se zahledí do hlediště a po chvíli dodává:

“ a v nás“. 

Odmlčí se, a pak dodává:

 „Zajisté jste již všimli, že nás obklopuje veliké množství inteligentní technologie nazvané informační neboli IT.  No, řekl bych, že lidstvo již překročilo tento rámec a úspěšně vykročilo do nové éry, nikoli plastové, nikoli železné, nikoli odpadkové, ale do éry umělé inteligence.“

Tady jestli mohu se na chvilku zastavím, protože si musíme ujasnit i trochu pojem éra. Jde vlastně o určitý časový úsek, kde vývoj čehosi je spojen s člověkem a člověk spojen s čímsi.

Bratři Slováci mají krásné přirovnání, za kterého je patrno oč v éře života jde:

„ Ruka v ruke, volačo v ruke, a volačo vo volačom. Hej, tak už vieš, čo je éra?

 

Však pro představu co je éra si můžeme říci příklad. Byla doba železná, a ta trvala nějakých 800let. Ano 800let, trvala tato éra, kde se lidstvo sbližovalo se železem a oddalovalo se mečem. no a v době atomové, což je nějakých cca 100 let to vypadá, že ještě pár let se budeme s atomem sbližovat a oddalovat se lidstvo, pokud ještě nějaké bude, bude dnes cca 5vteřin?

„No a v tomto stolení nám běží ještě další tři éry, je tu doba plastová, tj. spojení veškerých plastů s člověkem, počínaje PET lahvemi, PVC sáčky a konče PVC platebními kartami, a ty nás také ještě pěkně jednou zmáčknou, ale tj. éra ještě na pár let, ale jen bůh ví, jak dlouho ještě vydrží… No a druhá éra je jisté GSM, neboli mobilní telefony. Telefón známe také přes 100let, ale se spojením třetí éry tahle překonala zatím vše, co by si mohl člověk jen představit. Snad kromě teleportu, umí už snad vše. Tady to spojení s člověkem je maximálně maximální. Dnes všichni máme mob.tel. Kdo nemá, není IN, dokonce už i celá Afrika ho má. A musím říci, že tady mobilní sbližování netrvalo nikomu ani pár minut, tj fofr co, a oddalování, no tj. ještě záhadou.

No a máme tu třetí éru. Je tu éra počítačů. Tady ta éra ještě ani pořádně nezačala, ta nám trvá max. 50 let a člověk už nic neumí, nic neví, jen hledá, pořád hledá, a hledá, no prostě aby věděl a znal tak jen hledá. Pak to někam pečlivě ukládá a ukládá, aby vzápětí to pak zase hledal a hledal, no a tady se prostě pořád sbližujeme. I zde o oddalování nehovořím, to může trvat také několik let, ale prý nejhorší aspekt je fakt, že tísíce let jsme se učili řeč a s ní dorozumívat, a teď nám prý hrozí, že za pár let lidé nebudou vůbec hovořit, protože už teď mluvit nemusí, oni tzv. četují a to jim k dorozumívání bohatě stačí. Znáte ten vtip dnešních mladých? No to se potkají takhle dvě dvojice, dva chlapci a dvě děvčata. Chlapci na děvčata:

„ Tak, kam jdete dámy?

Ony odpovídají:“ No, přeci do naší kavárny, sedneme si tam v teploučku a budeme mezi sebou vesele četovat ať si spolu něco řekneme.“

Chlapci:“ No tak to my dnes jdeme s vámi, můžeme?“

Děvčata odpovídají z vesela:“ No jistě, pojďte, ať je nás tam víc.“

A jdou spolu do oné kavárny.

Dojdou do oné kavárny, sednou si a začnou mezi sebou četovat.

Jeden z chlapců se děvčat přes čet ptá: „ a nezažily jste něco nového?“

Jedna z dívek odpovídá:“ A víte, že ano, včera jak jsme tu seděli, tak vedle nás seděl takový starý děda, ale asi to byl nějaký blázen nebo cvok, představ si, že tu seděl, před sebou kávu a koukal celou dobu z okna, a to bylo vše. Vůbec u sebe neměl ani mobil a ani tablet, prostě nic, asi nějaký blázen.“

„Takže toliko o oddalování lidí od lidí. Prostě opět historická přeměna lidí v … , no jo, v co vlastně, spíše v koho, se lidstvo přemění?“ To je otázka!?

 

 Však dále, protože se člověk u jednoduchých PC ani mobilů nezastavil, ON vynalezl čipy.  A začal je dávat prakticky všude.  Cpe je do všeho, na co jen pomyslíte a kam se podíváte, do aut, do letadel, do přístrojů do strojů, do robotů, počítačů, do hajzlu si nakonec vymyslel, že si, tedy sobě, pomůže, když je vloží i do sebe.“

“ Co to asi tak pro nás všechny tady znamená. Řekl bych, že celkem nic zvláštního, on je to vlastně jistý vývoj. Asi jako předtím se vším, s vlaky či auty, čili s dopravou, také s elektrikou, zbraněmi protě věcmi, které nám přináší vývoj., ale přece jen to, že jsme si tzv. „UI“ připustili tak blízko k tělu, a někteří z nás již do svých těl, jsme jaksi už pozměnili veškerý chod lidstva. Spoustu věcí jsme vymysleli a domnívali se, že přijde konec světa, ale my přežili, naučili se s nimi žít a jít dál. Ale „UI“ to je zkratka pro „Umělou Inteligenci.“  Ta nám dnes již nahrazuje naše tolik oblíbené platební plastové karty. Ano, ano, ty které jsme si tolik oblíbili a pustili je do našich obydlí. I když byly též svým způsobem zničující, ještě to nebylo tak nejhorší. Ty jsme si vpustili do našich peněženek, namísto papírků s různými čísly, abychom měli jen jeden papírek, kde se skrývají čísla s mnoha nulami. Jenže  „UI“ jsme si pustili už rovnou do těl. – zdůrazněně. „Spoustu věcí jsme vymysleli a používali proti sobě, ale UI, tj jiná káva!

Nechci tu strašit, že nás potká apokalypsa, že tady skončí lidstvo, to asi ne, tohle už jsme zažili několikrát, a vždycky se z toho lidstvo vyhrabalo. Začly se tisknout knihy, no to byl poprask, tohle je konec světa, všichni budou jen číst a nikdo nebude nic dělat, vedly ty nejčernější řeči. A ty ještě přišly, když začala elektrika, Kdepak jsou dnes Sibyliny slova, že se země zamotá do drátů a svět skončí.  A tak bych mohl pokračovat přes filmografii, auta, vlaky, letadla, zbraně a vůbec. Dokonce byly chvíle, kdy se země ochlazovala a dnes se otepluje.  Kdo z nás přesně ví, co se vlastně děje.

 

„ Přesto, UI, tj jiná kategorie. Je to něco jako ve zbraních, tam je vrchol dosažen a zatím se lidstvo od Nagasaki úspěšně brání ji použít. To by byl asi opravdu konec. Ale UI, co o ní víme? Mnoho z nás neví, co si o UI má vlastně myslet, a tak tento večer věnuji tomuto tématu, abychom si to nějak ujasnili, a hlavně vyjasnili. Neboť jak jste si mohli zajisté všimnout, tak „UI“ tu se mnou jedna vlastně je. Ale nemusíte se bát, tahle vás ještě vůbec neovlivňuje, to je moje UI.

Přibíhá UI naklání se a šeptá muži cosi do ucha… a odchází

Muž se praští do čela: „No jo já bych málem zapomněl, mluvil jsem o „UI“, a že si řekneme co to vlastně „UI“ je, a došlo mi, přitom  ukazuje směrem kam odešla, že já si tu vlastně jen tak nemohu povídat, co chci, ale co mám, abyste věděli co nás s „UI“ dobrého čeká“.

Muž se otáčí směrem k zadnímu jevišti, pak do hlediště, dá si ruku před ústa a polohlasem do hlediště doplňuje: „a že nic dobrého!“

Následně pokračuje opět nahlas:

“ Především bych chtěl oznámit, že ještě když jsem byl člověkem, tedy já člověkem jsem, to je jasné, je to vidět, ne? Ale už jen na povrchu, uvnitř jsem jaksi jiný, ne toliko lidský, jak jsem býval“. 

„Ne, prosím vás jen to ne, to není tak, jak si teď myslíte, nejsem převlečená bytost darebáka za člověka, jak ji znáte ze života, ba ani nejsem žádná svině v lidské kůži, jsem …

Muž se zamyslí, „vlastně ne, to je jinak, mohl bych být člověk ve sviní kůži, ale to bych pak byl opravdová svině, že? A svině s lidskou povahou? Hm, to ne. “ Navíc by to bylo hned jasné, ne? Nechme si, co jsme, napříště, ano?… a vraťme se k tématu „UI“.

Já jsem totiž načipovaný. 

Chvíle ticha, a za kývání mužovo hlavy, má dojít všem, že se již děje něco vážného… Muž pokračuje

A v tom je ten zádrhel. Jak vidíte, Není nic vidět. Jsem prostě člověk. A jak jsem k tomu přišel?

„Jednou, to jsem měl asi mámení smyslů, ale kdo jednou neměl, každý z nás určitě jednou udělal něco, čeho později litoval, ne? No, já jsem si nechal dát do těla čip na zlepšení paměti, no a od té doby se pro mne všechno změnilo. Tady musím poznamenat, že jsem v tu dobu už měl těch čipů v těle celkem 12. No jo 12!  Jeden nanočip na žilním systému pro kontrolu cevního oběhu a jeho regulace, druhý na játrech, opět pro správnost jejich fungování, třetí čip na srdeční činnost…, a dokonce mám i čip na … , jak to říct, no prostě i na to!  /dvě tři vteřiny/  Abych se nepokakal. Nevím, na co jste mysleli v mém věku, ale já se potřebuji sevřít, víme? No prostě samé dobré čipy pro správnost fungování mého těla a mých tělesných orgánů, prostě abych si žil lépěji a dobře fungoval“. 

„No mezitím vývoj čipů došel k vrcholu, začaly se vyrábět čipy s „UI“. A ten jsem si koupil a co hůř, nechal naimplantovat rovnou do hlavy. A On, myslím čip, začal s tím mým mozkem a tím mou pamětí po nějaké době nějak víc kamarádit a tak se stalo, co se stalo. On vám prevít vylezl nějak z paměti a podařilo se mu vlézt do celého mozku. Došlo, odborně, k narušení synapsí mezi buňkami, či něco takového podobného, prostě tady čip nasál všechnu mou chytrost a začal ji používat. Možná nasál i mou hloupost, kdo ví, prostě se stalo to, že si „UI“ přisvojila mé vše, a to vše co v mozku bylo, začala využívat. Bohužel nikoli pro mé zlepšení, ale zřejmě pro své. Já jsem se stal vlastně jejím, nosičem.“

 

“ A tak od té doby s ní žiji a ona se mnou. Řekli bychom taková symbióza, Já si dělám, co chci a ona to jen řídí. I když musím připustit, že občas to s ní není až tak zcela v pořádku. Někdy mám pocit, že je to naopak. Ona je chytrá, to jó, ale chybí jí tělo, víme? Ona dokáže vymyslet fantastické věci, například umím od chvíle načipování násobit trojrozměrná čísla, pamatuji si od té doby všechny knížky, co jsem četl, umím je nazpaměť, úžasné!  Třeba to „Být či nebýt?“ To mi teď lítá hlavou, a často.

Tady se muž zasní a do dáli: “ Být či nebýt?“ To je hloubka, co? 

Muž se směje: “ A vůbec umím, na co si jen vzpomenete. A také si hodně pamatuji.“ 

Tady se muž zamyslí. A po pár vteřinách pokračuje.

Jenže pokud to má sladit s tělem, tak jí to v některých případech moc nejde. Např., když mi řídí frekvenci srdečního tepu, tj. ok, ale jednou…“

“ Jednou si to ale milá UI spletla a jeden den se stalo to, že jsem se probudil a byl Vám za ženu. Ptáte se, jak je to možné? No prostě to tak bylo. Došlo mi to v momentě, když jsem v rodině vstal jako první. Hned jsem běžel a dělal k snídani hemenex. Prostě, si to představte, já, který spálím i vodu jsem najednou uměl udělat snídani. To by ještě šlo, ale pak přišlo to horší. Představte si, že jsem musel prát na celou rodinu, uklízet po všech všechno, starat se o obě naše děti, No, hrůza! A pak i to vaření, najednou přišla otázka, co vařit!? No, věříte, že největší problém bylo vymyslet co uvařit, než to uvařit!? A to vy dnes neznáte….dnes je všude tolik jídla, že si můžete vybrat co chcete, jíst kolik chcete a vůbec… . Tady v tom případě si mne moje UI prý vyzkoušela, protože chtěla vědět, jak se taková žena chová a nasadila mi jeden normální denní režim vdané ženy. Vůbec nevím, jak jí to napadlo, ale zaplať bůh, že ten den byl manžel/ka na služební cestě, nevím, co bych s ním večer …, no radno pomyslet, ale mohl jsem být také např. letadlem, tříkolkou, prostě čímkoli, no byl jsem rád, že tohle ještě dobře dopadlo.

Ony, jak záhy uslyšíte, přijdou hrůznější chvíle.“

Např.

Večer jsem přišla k posteli a měla vyprávět pohádku, jenže to najednou nebyla ona známá, že za princeznou přijel princ s mečem a musel se o ni bít s drakem, ev. se spoustou nepřátel, a on všechny je mečem pobyl. Takovéto pohádky známe, že?  ale já najednou slyším, jak říkám: “ Princ vytasil atomovou bombu, … no koukám jako Janek, co to říkám,“ a jal se bít kolem sebe začal krájel tu zeměkouli, a krájel a krájel až ji rozkrájel…“ 

„No umíte si to představit, že tady na ruce mám atom?“

 

Ale na druhou stranu musím zkonstatovat, že jsou věci, kdy je na tom opravdu líp než bych rozhodl já.  Nechci publikovat příběhy ze života, kdy jako děti děláme chyby a utíkáme od svých rodičů, plni hrdosti, že naši rodiče nic neumí, ničemu nerozumí, a ony nám ukáží, jak se žije, nebo jak se mají vychovávat děti, nebo páni politici namísto, aby táhli za jeden provaz, tak se jen přou a přou a pak ta vlast, či vlastně ten národ, má vypat. Lidé neumí nic jiného než se vlastně pořád o něco přít, a tady v tom je UI dál.“

Muž se zamyslí, přichází opět muž s UI nápisem, cosi opět šeptá a odchází. Muž kývá hlavou a pokračuje…

“ Prostě stalo se co napůl předpověděl pragmatik K.Čapek ve hře R.U.R /Rozum umělých Robotů/“.

Stalo se, co žádní jiní futurologové co si v nejlepších a nejdivočejších snech, ba ani naši sci-fi písaříci, nepředstavovali, Prostě moje UI zmoudřela. Jak jsem již říkal, vzala si můj mozek do parády, převzala vše, co v něm bylo a najednou byla chytřejší než já. Tedy ona byla, když už ji vkládali, ale umí, a to je prý její základní vlastnost, se ještě samostatně zdokonalovat. Představte si to! Sama! Což my lidé sami od sebe moc neumíme. Těch co chtějí, je strašně málo. My ostatní jsme líní něco se učit. No prostě zjednodušeně řečeno, začala mi do života kecat. Začalo to menšími příkazy a povely, které neznamenaly, že by mi mohly nějak ztrpčit žití. Vypadaly stejně, jako když jsem je slýchával z domova.

„Nemrkej na ty ženské tolik, popř. Neotáčej se furt“. 

Jdi se hned převlíknout.

Mohl bys umýt to nádobí.

Zouvej se v předsíni.

Nechoď mi tu v botech, když jsem vytřela.

Už zase čumíš na ty sportovní zprávy.

Ty už jdeš zase do hospody?

Kdy vyměníš ten kapající kohoutek?

Atd. atd.

No a tohle všechno najednou přestalo, s přibývajícími dny jak moudřela a zmoudřela, byla čím dál odvážnější, až jednou řekla: Tak a odedneška končíme, loučím se s tvým mozkem a přebírám tu velení čili vedení. No a mně, lépe řečeno v hlavě, to cvaklo a nastala úplná tma.

/ zde by mohlo na chvilku zhasnout celé jeviště! A rozvítilo by se větou:/

 A Po několika vteřinách, se mi opět rozsvítilo. Koukám, vše bylo stejné jako před zhasnutím, tedy aspoň co se týká obrazu, ten byl naprosto stejný, jen se cosi změnilo jiného. A to jiné, bylo mé myšlení. Lépe řečeno nebylo skoro žádné. Nastalo tak období, jak bych to nazval, období zvláštního života. Nastalo Období temna. Nikoli to z historie, ale to současné.

 

Jen pro představu několik poznatků pro přiblížení a pochopení co se začalo dít:

“ Nečum tak blbě a usmívej se!“ To mi má UI, představte si, nařídila říct v momentě, kdy jsme všichni oplakávali odchod našeho starého pana ředitele, a to, co ze mne ještě vyhrklo na milostivou pozůstávající paní si nechám pro sebe.

 

“ Jdi se vyčůrat jsi plný na 90%.“ Ani tohle se jí moc nepovedlo, to bylo tenkrát, když jsem jel v metru, za to co jsem pak udělal mi napařili pořádkovou pokutu 1.000,-Eur, o ostudě ani nemluvím“.

 

“ Vstávej, zvedl se ti tlak, je dobré jít na malou procházku.“, “ Na to opravdu nerad vzpomínám, to jsem totiž seděl v restauraci na záchodové míse, a jak vám tak pochoduji v podřepu restaurační halou, všichni hledí jen na mě, prostě dál už o tom nechci ani hovořit… no strašný trapas.“ 

 

 

Muž kouká do hlediště, předpokládá se, že se obecenstvo bude smát… 

“ No, jen se smějte milostivá!“ spustí do hlediště muž. “ Vy nevíte co to je, když vám UI nařídí : “ Tak a teď jdi! A vy stojíte nad propastí.“ “ To je peklo, víme?“ Vy máte zdravý rozum. Vy si uvnitř uvědomujete, když vás tělo tlačí do jistých potřeb, a mozek vás zastaví, ten vám sám říká, teď a tady ne, ale „UI“ nic neví o fyziologii těla ve spojení s morálkou či mravními zásadami, či dokonce při záchraně života. Té je to jedno. Neví ani nic o morálních zásadách a lidských normách slušného chování. A vy se najednou nemáte koho zeptat, protože jste bez mozku!“ “ Nějaký takový vnitřní zvolání: “ Ježiši, Kájo, tady chceš? Opravdu? Ty nevidíš ty lidi kolem? Nebo, Kájo, tuhle ne, vždyť je to stařenka.“ A hůř a hůře a je hůř a bojím se, že bude ještě hůřeji!“

“ Vy tady prostě už jen posloucháte, víme? A konáte, jak se nařídí, žádný další řeči ani výběr není, jako doma.“ Ale, tohle vy to už také znáte, např. samojezdící auta bez řidičů. Sednete si v Praze, že chcete do Bratislavy a jdete spát, a kdeže se probudíme, no? Ve Stokholmu přece. Ne!?“

 

“ Abych však pokračoval.“ “ Poslední její bontonový fopá vtípek byl: “ Ježiši Karle, ty máš tak krásné oči“, to ze mne vypadlo v kruhu přátel na večírku u našeho nového ředitele, a kde náš nový ředitel Karel slavil své 50tiny. Myslím, že na nějaký pracovní postup už mohu dnes zapomenout, a budu rád, že budu ve firmě ještě moct sedět aspoň v šatně a moct vůbec něco dělat.“

“ Říkám jí, když jsi tak chytrá, tak se mě občas zeptej, než vypustíš nějaký pokyn či příkaz, zda je to vhodný, či nevhodný, rozumíš? A ona na to, že jí to takhle mozek naučil, tak ať si nedělám starosti. Navíc, že stejně už nemám mozek, tak se nemůže na můj úsudek spolehnout, že by ze mne vypadlo něco normálního, na to odpoví: „no to si děláš snad srandu, ne?“. 

Říkám jí: “ to jó, mohl jí to naučit, ale některé věci se dály tak, že probíhaly i fyziologicky, tj. skoro bez použití mozku, spolupracovaly s podvědomím už stovky let, tak proč zatěžovat mozek, ale byly slučitelné s lidským chováním a jednáním. Tělo si řeklo, kdy co potřebuje a jen vyslalo info do mozku, nikoli naopak. Jako onehdá, kdy mne poslal ven v tričku a v kraťasech, slunce sice svítilo, ale venku byly 3°C, a já pak omarodil se zápalem plic.“

„Co myslíte, že se pak stalo? Nic, naprosto nic, protože mi zase odvětila, že kdo má nižší IQ, s tím se nehodlá vůbec bavit.“

“ Od té doby je můj život peklo. Vzpomínám na doby, kdy mi bylo dobře, byl jsem sám svým člověkem a pánem. Dělal jsem si, co jsem chtěl a kdy jsem chtěl. Chodil spát, kdy jsem si vzpomněl a ne, když mi UI nařídí spánek, protože moje mozková frekvence je na mix.. No a to v době, kdy jsem v plaveckém bazenu! Už podvakráte mi zachránili život, když jsem byl řízen těmito přehmaty.“ „ Teď už tam nesmím vkročit!“

 

“ Poslední přehmat byl asi nejhorší, zatočil jsem doleva do jednosměrky, protože nebyla prý pořádně vidět dopravní značka. Moje UI ji prostě neviděla, zvýšeně až povýšeně muž dodává.“ „Prostě ji prý přehlídla, zatímco já jsem vjel rovnou pod kola náklaďáku! Nemusím vysvětlovat, že jsem jel právě na kole. Má ozdravná jízda skončila na nemocničním lůžku. Prosím na tři měsíce!“  Muž kývá hlavou, a očekává pochopení. Dodává:“ Její odpověď byla lakonicky lidská, prý každý jednou udělá chybu, nikdo není neomylný.“

“ V nemocnici jsem měl chvilku čas přemýšlet, kde nastala ta osudová chyba. Myslím, že největší podíl na tom má TV reklama. Jojo. Jen kdyby nám ti televizní maniaci nevnucovali, že s čipy se žije snadněji, lépěji se řeší životní problémy, méně stresu, lepší zdravější žití, protože UI vše ohlídá, spoustu věcí sama vyřeší, prostě náš život dostane nové nesrovnatelně širší dimenze. Bez problému se naučíme cizí jazyky. Prostě žít s čipem, je nesrovnatelně jiné než bez něj. Budnoucnost patří bezesporu čipům, bez nich je váš život letem vzduchoprázdným vesmírem. Ale s ním, zažijete nepředstavitelně zajímavé situace, které si teď ani neumíme představit, prostě život jaký jsme ještě nezažili.“ To je náš nový čip UI.

“ Tady Musím, a to „bohužel“ zkonstatovat a potvrdit, že je to „svatá“pravda.“

“ Jo, v reklamním spotu, to se jim to  povídá. Tam se dá lhát,…. směje se muž a dodává:  „… na kila, víte? A že jste to ještě pořádně nevěděli. Tam vám totiž nikdo neřekne, jak se věci ve skutečnosti mají. Vždyť oni sami vlastně vůbec neví, jak se tyhle věci mají. Oni vůbec neví, jaké důsledky ty jejich čipy přináší. Jaké jsou či budou ve vašem životě a Ve srovnání s normálním životem jsou tyhle již mimo realitu. Jo, zlaté časy, když byly jen peníze, pak nějaký chytrák z banky vymyslel, jak podchytit svět platebními kartami, a lidi se chytili na vějičku. To mi snad věříte, ne? Copak je tu někdo bez karty? A víte, co bude zítra? Prostě nějaký chytrák vymyslí UI, a jak si myslíte, že to skončí. Těm co to vymysleli, těm jde jen o Vaše peníze, co peníze, vlastně jen o čísla.  Tihle jsou už za hranicí života.“ Je to zvláštní jak se lidé naučili milovat čísla, že? Stačí se podívat na výpis z účtu a hned je veselo, zvlášť když tam čísla přibývají, ale co když ubývají, to je smutku. No a teď máme karty, čísla hned nevidíme, až když nám napíší, že tam už nic není. To je nejen smutek, ale i zoufalství. A mně k zoufalství stačilo málo, jenom se podívat na televizi.“ 

tady se muž zarazí … 

„Leda že, ty reklamy nevyrábí již samotná UI. To už je pak ale vše v …  Vždyť Oni potřebují lidi jako nosiče, Oni totiž čipy, hlavně ty „UI“ nemají nohy, víte? To je to jediné co potřebují.“ Dokonce jsem již zaslechl, jak si povídá s vedlejším čipem, když jsem jel onehdy tramvaji. Jenže to nebyla naše řeč, to byla jejich řeč. Když jsem se jí ptal co to pištění a pískání v mé hlavě znamenalo, tak mi to sdělila, že si povídala s jiným čipem. Já na to, jak povídala? Copak mluvíš jinak? A ona, že si to s jinými čipy vymysleli a zjednodušili, než ta naše pitomá artikulace s intonováním. To je přestalo bavit a tak si vytvořili svůj jazyk a používají jej.“

Čuměl jsem na to, asi jako vy, když jsem sem přišel.“

“ No a nám, myslím, že nám lidem se to už vymklo z ruky. Když už ani nevíme, co si mezi sebou říkají tak si myslím, že se blíží náš konec. Dnes tu všechno řídí UI, a my jsme se sami rozloučili s žitím v tomto světě. Chtěli jsme víc a více. Chtěli jsme robotické IT až do postele. Chtěli jsme, aby nám čipy nahradily naši práci, pomáhaly v našich domovech, pomáhaly vychovávat naše děti. Prostě na co jsme sáhli, jsme všude chtěli nahradit IT, a začali být až moc líní pracovat. Chtěli jen ležet, nebo jen cestovat, koukat na filmy, prostě si tzv. v životě užívat. Na co chodit do práce, proč dělat co nás nebaví, vždyť lepší život nám dnes přece zařídí naše UI, kterou jsme vymysleli a pustili si jí přes čipy do našich těl a hlav. Prostě je to jako se vším s čím člověk se pustil do spotřeby pro vlastní potěšení. Zlikvidovali jsme přírodu? No a co? UI nám to nějak zařídí, proč se o to teď starat, ne?  A co dál?.“ “ Co asi tak bude?  Člověk je zvláštní tvor, nevěří a nevěří. A dokud nepoteče voda z kohoutku, neuvěří, že voda není, že je to tak?“ Dokud hoří střecha, ještě se vesele žije. Jak to zpívá v Hapkově písni Horáček, loď se potápí a na palubě se tančí a hraje hudba. / spustit tuto píseň /

 

Jsme pořád jako ty naše děti, které nevěří a nevěří, dokud nenarazí. Kolikrát nám ještě bude hořet střecha nad hlavou, a my budeme sedět a dělat, že se nic neděje. Stačí i vidět, že jsou tu změny, a nehne to s námi. Podívejte se na plastová pole. Pet lahví jsou plné rigoly, a zaoráváme je do polí, kde sejeme brambory, cukrovou řepu a já nevím co ještě, ale žijeme si klidně dál. No a co… , ale Co dál? My klidně přihazujeme další petky, další sáčky a jakékoli smetí, co nám doma překáží. Hlavně mít doma čisto, tj. náš cíl!?. Čistota.

Na jeviště vchází UI a jde k muži, cosi mu šeptá a odchází…

Muž začne koukat do hlediště. 

“ Je tu nějaký inteligent?“  bude pravděpodobně ticho… / vsuvka: kdyby se přece nějaký výkřik konal, lze spustit verzi:

“ vidíte, jsou tu mezi námi/ pomlka, muž se rozhlíží…/  co mají rozum a nevpouští si čipy do těl. Ale co jen s námi bude? S námi s ostatními, s námi hlupáky. Jo, kdyby tu tak nebyla „UI“, joj to by pak bylo bájo / …“ a pokračujeme jako když by bylo ticho… 

“ Není tu? Ó, tj. úžasné, být opět mezi svými…, asi mi nerozumíte, že?

 

/// no prostě už se těším, že v typickém slovním projevu až půjdete domů či až půjdete spát, pak vše začne: “ No, viděl jsi tu hrůzu, na to se nedalo vůbec koukat, že jsme na to vůbec šli, to byla totální ztráta času, kdybychom koukali na TV tak jsme mohli nadávat, že je to mizerné, že se opakují, že to za moc nestojí, ale tohle, tohle bylo 100x horší. No a ta urážka na začátku, to si chlapec dovolil hodně, málem jsem odešli, viď?  Prostě, stručně řečeno bylo to stupidní, … už na to víckrát nepůjdeme!“///

“ víte, mě tyhle ne/lidské řeči a kacířské myšlení vůbec nerozhází, já si kladně poskočím a jdu si vlastní cestou…“  muž si poskakuje, když se zpoza jeviště objeví už jen ruka, která zaluská prsty… na to muž zjihne .. No, jó, vždyť jsme toho tolik neřekl, ne? Snad bych si mohl aspoň poskočit. Já vím, že je mi přes 60sát, že bych si už neměl tolik na lidi vyskakovat, ale TY víš nejlépe co si mohu dovolit… ale vrátíme se zpátky k lidskému vyjádření na prožitek v divadle, pro mne by to byl návrat mezi ty lidi, to nádherné lidstvo.“ ///

 

“ Božínku, to by byla krása, rájská hudba na moje uši, tohle slyšet, tolik lidského porozumění, tolik lidskosti, tolik soucitu, tolik záporných komentářů, tolik kritiky, konečně dosti opravdové lidské nelásky jeden k druhému, ó až tohle slyším, Kéž by Vám to vydrželo ještě dlouho. Chci dál žít bez čipů, stačil mi jen IT a bez UI bych se byl ještě dlouho obešel. Chtěl jsem žít jako člověk, chtěl jsem, prostě slovo chtěl, neboli chtít, bych nejraději ze slovníku zrušil. Tohle slovo nás pomalu a jistě zdrtilo. Chtít je nejzhoubnější sloveso, které nás ničí a zničí. Vzpomínám marně na Diogenovu filosofii, kterou ovlivňoval své okolí, a stejně neuspěl, zdrtila ho většina těch, kteří jej přemohli svým jiným chtěním, než chtěl on, aby se lidé přizpůsobili. Jenže Nikdo, nechtěl žít v sudu, nikdo nechtěl pít vodu z dlaní, nikdo nechtěl celý život sedět na jednom místě, nikdo nechtěl zůstat chudý, všichni chtěli a chtějí opak.  každý z nás chce, a chce víc a víc… /pomlka/ a to Vás ničí a jednou i zničí, a že to už fičí, když v TV teď křičí:“ Ať žije UI, jen ta nás postrčí vpřed… jak mi to připomíná to staré : “ Ať žije válka, Bílá nemoc nás nezajímá… nebo :“ Stáli jsme na okraji propasti než přišla UI, a od té doby jsme udělali mohutný krok vpřed.“  muž se zahledí do dáli, ..a pak  pokračuje…

“ Všichni chceme víc, chceme víc cestovat, mít více majetku, chceme mít více volna, chceme nadvládu nad ostatními, prostě vůbec chceme víc a více. A i máme víc a více všeho. Už staří Řekové dávno mají na jednom chrámu nadpis při vstupu: ZISK JE ZLO … , a ti věděli, proč to tam dali.“

 muž přemýšlí, … a víme my, kde to skončí?“

“ Koukám na vás a vidím ve vašich očích otázku: “ Tak proč si nedáš čip vyoperovat? Dej ho pryč, a budeš opět normální. I teď to vypadá, že s námi mluvíš ty a ne UI.“  “ jo, tj. pravda, že s vámi teď mluvím já, ale to nikdy netrvá dlouho, ta potvora UI si najde cestu jak mozek zase obejít. Říká tomu, že se sama zlepšuje. Co včera nemohla, dnes už může, protože zjistí cestu kudy kam, No a můj mozek nemá pak už šanci situaci zvrátit. Teď vám nemohu vysvětlit, jak se stane, že se můj mozek sebere a chce se bránit. Prostě se občas probere, zabere a zkusí cosi,  ale … bohužel dnes  cítím, že jak více prohrává, ztrácím se i já a více a více prostoru získává UI, a já…přestávám být normálním člověkem.“

“ Vzpomínám, To byly doby, kdy si lidstvo vládlo samo, samo se rozhodovalo co chce a kam chce jít, co si chce dnes večer dělat, jak chce a kdy chce, prostě naprostá volnost, komu jsi chtěl dát přes držku, ten dostal, komu jsi chtěl sprostě nadávat, tomu jsi nadal, neplnil jsi pokyny, příkazy v práci, na silnicích jsi byl jako drak, v přírodě jako pes, ženské mohly povídat jak co chtěly a kolik chtěly,… jó, to byl život…“, muž se zasnívá a pokračuje: …“ a nikoli to heslo z reklamy: “ Chcete lepší život, pořiďte si náš čip. S naším čipem budete naprosto volní, život dostane nezměřitelné volné dimenze, které jste dosud nezažili. Pořiďte si jej a neuvěříte, takový adrealin na světě není a je za pouho-pouhých 2.000,-Kč/ měs., na dobu 2let, a bezúročně! “ No považte, to je koupě!“ 

Muž zatíná radostně pěst, jakoby na znamení fantastického počinku, který vás postihne jednou za život…

“ To už víckrát nekoupíte! To je naprosto jedinečné… Přidejte se k tisícům těch, co si jej již pořídili.“

“ tak jsem si jej moc „chtěl“ koupit, že nakonec jsem si čip opravdu koupil. A prohloupil. Můj život je dnes naprostá nesmyslnost. Nežiji sám a za sebe. Jsem jen nosič UI. Denně mě hlídá, kontroluje a řídí….“ V jediném mají v reklamě pravdu: Už jej vícekrát nekoupíte.!

Ale nastale jediná chvíle, kdy jsem byl chvíli sám sebou. 

Ta vám přišla prostě tma. /divadlo zhasne/

Muž začne křičet: je tu tma! Je tu tma!  Pro čechy mluvící anglicky: “It is black out, it is black out!”

Ano to vám byla chvíle, přišel konec světla a byla tma tmoucí, a v ní má UI zmrtvěla, neměla životodárnou energii a zamrzla. To se mi na chvíli vrátil rozum. Jenže jsme spolu nic nevymysleli, protože zase nějaký blázen asi tu blbou elektriku zase spustil a rozvítilo se tu / divadlo se rozsvítí/ a já byl zase v zajetí UI.

A jsem pořád,  pořád ji slyším jak říká:

 

na jeviště zezadu přichází UI, stojí vzpovzdálí za mužem : 

 “ Dělám vše pro tvoje dobro“, …  muž : „no to jsem si moc nevšiml….“

“ dožiješ se se mnou dlouhého věku, to už přece víš!“…    muž: „to jo, žiji ze dne na den ve strachu, co bude zítra…“ 

“ hlídám tvé zdraví“…  muž: „ale jen zevnitř to se ti daří, ale co navenek…” 

“ hlídám tvé kroky“…  muž: „hm, to je také pravda, už jsem nevycestoval ani nepamatuji a asi nikam už nepojedu, protože se bojíš létání, prý máš nějakou anomálii, slyšíte to: “ UI má anomálii“, …, copak ji tam milí výrobci opomněli dát?

“ hlídám tvé bezpečí. Všiml sis toho vůbec?“, …  muž: “ hm, To je pravda, jednou jsem v noci neviděl otevřenou díru od kanálu, a Tys ji viděla, to bylo snad poprvé kdys mi pomohla… “ 

“ Tak já dělám vše pro to, abys byl spokojený a ty Jsi nevděčník, když takhle mluvíš, je čas naši vazbu uzavřít…“ 

a směrem k muži trhne rukou na znamení ukončení života…  a muž se kácí k zemi.. Nastává ticho.

Muž chvíli leží, 10-15vteřin, ozývá se houkání hasičské sirény, UI přibíhá na jeviště, „ Vstávej honem. Hoří náš dům!“

Muž vstává:“ Co to bylo za tmu?“ 

UI: „ Nic, jen jsi rychle usnul.“

„ Ale tak rychle, spíš tak zvláštně, takhle jsem ještě nikdy s tebou neusnul.“

UI: „ Nevšímej si toho teď, a koukej vypadnout, hoří nám střecha nad hlavou a někdo volal hasiče. Už jsou Tu!“

Muž:“ Tak tj v pořádku, počkám, až to uhasí, ne?“

UI:“ Tak tím bych si nebyla jistá! Podívej se z okna.“

Muž kouká z okna:“ No co, rozbalují hadice, za chvilku bude po všem.“

Muž ale zavětří, za oknem se line červená záře. „ Hergot, tady to už začíná pěkně smrdět, co?

UI:“ Já ti to tu říkám už 5min., koukej s sebou mrsknout, a to ti už nařizuji!“

Muž běží ke dveřím, chytne za kliku a nic. Dveře jsou zablokované.

„A sakra, dveře nejdou už otevřít, no tj. pěkné, asi se spustil centrální bezpečnostní systém, co je řízen CMDomu.“

Z ampionu se ozývá:“ vážení nájemníci, vzhledem k požáru v domě, jsem uzavřel z bezpečnostních důvodů všechny dveře. Konec hlášení!“

UI:“ Tak vidíš, musíš oknem, honem!“

Muž:“ No ty jsi chytrá, myslíš jako, že ze 6p. jen tak vystoupím a dole po dopadu odejdu po svých, jo? To se holka, moc mýlíš. Tohle je tělo, víš? 100x jsem ti to už říkal, po dopadu to už nebude tělem ale hromádkou čehosi, víš? A to znamená, konec života, tedy aspoň mého.“

Muž přesto otevírá okno… koukám dolů na hasiče…

„ Hergot, co tam dělají, proč nehasí?

Ozývá se z amplionu:

„ vážení nájemníci, musíte mít ještě pár minut strpení, zjistili jsme, že se do naší cisterny dostal kryptovir, a zablokoval nám proudění vody. Přijíždí sem další vůz z vedlejší vsi, tak vydržte za pár minut tu budou.“

Muž začne pobíhat po místnosti:

„Sakra tj. šlendrián, tj. hrůza, samá technika, samý počítač, a namísto pomoci tu uhořím. Proč jsou ti lidi tak šílení, musí vždy vymyslet k dobrému to zlé a špatné, proč nezůstane jen u jednoho. Přijde vždy nějaký blb a vymyslí viry. Bože tj. svět! „

„ Hergot, než přijedou další tak tu uhořím!“ Bože, co mám dělat. Jaký vlastně Bože, vždyť mám v sobě UI, tak mi sakra poraď, co mám dělat: Když skočím, zemřu, když zůstanu, uhořím!“

Ale je ticho, muž se rozhlíží. „Tak co je? Vymysli něco!“

Avšak je dál ticho.

„ Tak to se ti vede děvče, teď když chci dobře poradit, tak mlčíš, co? 

Muž kroutí hlavou.

„ nene, ty nemlčíš, TY NEVÍŠ!“

„To je těžší dilema než být či nebýt, že. Tohle je skočit nebo zemřít?! A ty na to nevíš odpověď, co?

„Bože, poraď co teď, sem si dovedl lidstvo a teď mi dáváš na výběr: Skočit nebo zemřít?

Červené světlo sílí. Muž otevírá okno:“ musím skočit, přece tu neuhořím zaživa, ale tý, ukáže dozadu, tý bych to udělat měl, lidstvo bych zbavil hrůzné nestvůry. A stojí o to lidstvo vůbec?  Musím skočit…! Není jiného východiska, co jsme opravdu chtěli?“

Z amplionu se opět ozývá hlas:“ Vážení nájemníci, velice se omlouváme, ale dostali jsme zprávu, že i druhý hasičský vůz napadl biovir, a tudíž nemohou přijet. Zjistili jsme, že se v domě nachází 12osob, a tak jsme objednali 12 pohřebních vozů, přijedou do 15min.

Velice se Vám tímto omlouváme, že nemůžeme zasáhnout a pevně věříme, že naši situaci plně chápete. Děkujeme za pochopení! Konec Hlášení.“

Muž vrávorá po jevišti držíce se za hlavu, „ to snad ne, vir či bio vir, není to jedno? to snad přece není možné, oni nás tu nechají“ úpí nahlas“ nezbývá nám než umřít nebo skočit?“

Muž Sedí na hraně okna… otáčí se do hlediště,“ tak tj. to co jsme tolik chtěli?“

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *