Nemyslím, vím, jen nevěřím, že nevidíme, ale asi to vidíme všichni, jak se nám plasty rozrůstají na polích a přesto je jen málo z nás, kteří si uvědomí tu hrůznou sebedestrukci, kterou jsme na sebe uvalili a ve které v současnosti pokračujeme dokud to neskončí. Jen pořád nevidíme, či spíše nechceme? Prozatím je plastu příliš málo v našich příkopech u silnic, mále je ho na našich polích, málo ho visí na stromkách a keřích, prostě je ho zatím málo… Dokud! Dokud si jednou už neuvědomíme, že kousat do plastových brambor není to pravé ořechové. Ale jak dlouho nám to bude ještě trvat, než nám to opravdu dojde? Kolik toho ještě musí zdraví lidé ještě vydržet, aby se z toho nezbláznili? Mně to vadí, a Vám, ne?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *